Autor má horečku, letadlo dvouhodinové zpoždění a Oyster karta se válí zapomenutá doma. Posílat mě do Londýna hrát nevydané hry je záležitost očividně proklatá, ale vysvětlujte to šéfredaktorovi, když o vás dobře ví, jak máte rádi Borderlands. Nebudu zapírat, že mi tahle Diablem nakažená střílečka sedla až neuvěřitelně, když je svým způsobem blbá jak poleno a já nejsem z těch, kdo by blbost považovali za přidanou herní hodnotu. Borderlands naštěstí od prvních minut na Pandoře kouzlí atmosféru, míchající sci-fi a western způsobem veskrze odzbrojujícím. Hra přitom zbraněmi paradoxně přetéká a najít si tu vlastní (a pojmenovat ji třeba "Vera") je s prvním headshotem začátek krásného přátelství.
Přesně 4 500 znaků s mezerami mají letmé zápisky z hodinu a půl dlouhého webcastu, během něhož jsem poslouchal a občas i sledoval, ale hlavně poslouchal o tom, co bude umět FIFA 13. Nutno dodat, že se informace ve značné míře překrývaly s těmi, které nedávno vyplavaly na povrch a nakonec jsem je naládoval do tohoto článku. Řada podstatných a upřesňujících detailů v něm ale přeci jenom nebyla. Zejména těch o novinkách v chování útočné AI, protože hlavně o tom FIFA 13 webcast byl. Tak si to pojďme trošku rozebrat.