Přesně 4 500 znaků s mezerami mají letmé zápisky z hodinu a půl dlouhého webcastu, během něhož jsem poslouchal a občas i sledoval, ale hlavně poslouchal o tom, co bude umět FIFA 13. Nutno dodat, že se informace ve značné míře překrývaly s těmi, které nedávno vyplavaly na povrch a nakonec jsem je naládoval do tohoto článku. Řada podstatných a upřesňujících detailů v něm ale přeci jenom nebyla. Zejména těch o novinkách v chování útočné AI, protože hlavně o tom FIFA 13 webcast byl. Tak si to pojďme trošku rozebrat.
Autor má horečku, letadlo dvouhodinové zpoždění a Oyster karta se válí zapomenutá doma. Posílat mě do Londýna hrát nevydané hry je záležitost očividně proklatá, ale vysvětlujte to šéfredaktorovi, když o vás dobře ví, jak máte rádi Borderlands. Nebudu zapírat, že mi tahle Diablem nakažená střílečka sedla až neuvěřitelně, když je svým způsobem blbá jak poleno a já nejsem z těch, kdo by blbost považovali za přidanou herní hodnotu. Borderlands naštěstí od prvních minut na Pandoře kouzlí atmosféru, míchající sci-fi a western způsobem veskrze odzbrojujícím. Hra přitom zbraněmi paradoxně přetéká a najít si tu vlastní (a pojmenovat ji třeba "Vera") je s prvním headshotem začátek krásného přátelství.
Americká revoluce nemůže být pro Evropana zajímavá a hopsání v korunách stromů namísto průzkumu zákoutí krásných historických měst je krok zpět větší, než Brno. S podobnými myšlenkami v hlavě, i když nevyřčenými, jsem seděl v improvizovaném kinosálu a poslouchal hudbu z Posledního mohykána.
Hraju a přispívám, ale zatím jenom poznámkami na fóru, finančně ještě ne. Nejsem tedy typický fanoušek Carrier Command, který si musel (respektive chtěl) za přístup do současné beta verze hru de facto koupit. Logicky si z toho můžete odvodit, že jsem původní Carrier Command viděl leda tak z rychlíku, dokud to necuklo (ale vím, oč jde), což vysvětluje, proč jsem jako zelenáč po každé noční schůzce s hrou padal do pelechu s příjemným pocitem násilně tlumené radosti. Prostě se mi nestává často, aby mě v oblasti klasických větších her dokázalo něco nachytat ve spodcích překvapeného a dětsky rozjuchaného díky svěžímu přístupu, který je minimálně neokoukaný.
TEP! Nahodí se neony. TEP! Protočí se kola. TEP! Zažehnou se trysky. TEP! Roztáhnou se křídla. TEP! Auťák hraje vrtuli. TEP! A padá z výšky. TEP! Rozmázne si kapotu. TEP! Nadskočí a odfrčí. TEP! Do nekonečné dálky. TEP! Kde elektrická hudba… TEP! A kde září neony. TEP!